Svatba v Průhonickém parku #foto

Budeš nám fotit svatbu?

Nooo (pokakána strachy), nevím, to já zas tolik neumím. Jooo k focení svateb mám velký respekt, c’mon, tam se jeden moment prošvihne a co s tím? Hele, tak jako druhý fotograf, to jo (zbavím se

A tak jsem jela do Průhonického parku, já introvert, s úplně cizíma lidma. Navíc nemajíc auto jsem se tam potřebovala nějak dostat. Tak prý mě vyzvednou kamarádi nevěsty, na Opatově.

Tak tam stojím a čekám. Na svatbách to není asi nikdy moc na čas, takže čekám už delší dobu a začínám se děsit, že jsme ten odvoz nějak prošvihla? V tu chvíli u mě zastaví auto, s vysmátými lidmi uvnitř a někdo vystupuje (asi aby mi vzal ten těžkej batoh?). Tak já si říkám jo, to asi budou oni a jdu nastupovat k nim do auta.

Co děláte?

Nooo (zaraženě) vy mě máte vyzvednout na svatbu?!…. ne-e? Kouknu na řidiče a začínám rudnout.

Svatbu? To fakt nejedeme…

Ha ha pardón. V tu chvíli mě emoce studu proběhne celým tělem. TRAPAAAAS.

A čekám dál, za asi 2 minutky přijel už ten správný odvoz. jéj.

Začalo to trapasově, ale svatba byla hezká, počasí luxusní a fotky se nakonec povedly.